-1.jpg){kind=logo}
Popis vinařství Marotti Campi
Na začátku druhé poloviny 19. století zakoupila rodina Marotti pozemky v osadě Sant Amico, která se nachází v nynějším vinařském kraji Morro d’Alba. Na zakoupených pozemcích začala budovat rodinné sídlo a přilehlé svahy posázela keři vinné révy, jak se můžeme dočíst v článku místních zemědělských listů z roku 1886, který informuje o vysázení vinohradu o celkovém množství 8000 keřů révy vysázených v 1,2 m rozestupech a vedených systémem Guyot. V okolí se do té doby pěstovala spíše pšenice a ostatní hospodářské plodiny, ale postupem času se objevuje stále více vinic a lidé se zde začínají věnovat převážně vinařství.
V roce 1991 přechází vlastnictví rodinného majetku na Giovanni Marottiho, který ihned začíná s restrukturalizací polností a stávajících vinohradů. Pod jeho taktovkou se Sant Amico proměňuje v moderní vinařství, jsou vysazovány nové vinohrady, které se dnes rozkládají na rozloze 52 hektarů, vysazují se tradiční italské odrůdy révy a v roce 1999 zahajuje Giovanni společně s manželkou Francescou a synem Lorenzem výstavbu nového vinařského závodu, vybaveného moderními technologiemi a stroji, které zabezpečují ty nejlepší podmínky pro produkci vynikajících vín.
Vinařství Marotti Campi je vybudováno jako rodinný podnik a celé generace rodiny Marottiů včetně zaměstnanců vkládají svou píli, schopnosti a dlouholeté zkušenosti do produkce prvotřídního vína, které svou kvalitou a charakterem dokonale reprezentuje italskou vášeň a odhodlání, stejně jako charakter země, na níž zrála réva k výrobě použitá.
Historie vinařství Marrotti Campi
V polovině 19. století zakoupila rodina Marotti kus země v Sant'Amico poblíž vesnice Morro D'AIba a postavila zde sídlo v samém srdci pozemku. Novinový článek z roku 1886, otištěný v místních zemědělských novinách, nás informuje, že první vinohrad nesl 8.000 rostlin révy, sázených od sebe na vzdálenost 1,2 metru a používající tradiční opěrný systém Guyot. V té době se zde však pěstovala především pšenice a další obiloviny. Jak šly roky, střídaly se zde generace rolníků, a réva se stala postupně dominantní plodinou. Vzhledem ke kvalitám zdejší půdy, to byl zcela logický vývoj. V roce 1991 převzal otěže rodinného odkazu Giovanni Marotti Campi a ten se rozhodl zrealizovat důležitou proměnu celého panství. Založil nové a rozšířil staré vinice a dosáhl tak celkové rozlohy 52 hektarů. Většinu z nich osázel původními odrůdami. V roce 1999 rozjel Giovanni Marotti Campi, společně se svou ženou Francescou a jejich synem Lorenzem, stavbu nového závodu na výrobu vína, vybaveného moderními přístroji a umožňujícího provádět fermentaci a ostatní nezbytné procesy v těch nejlepších možných podmínkách. V současnosti je vinařství Marotti Campi typickým představitelem odkazu rodinného vinařství. Všechny procesy, od práce na vinici, přes výrobu, až po propagaci, jsou řízeny rodinným týmem profesionálů. V návaznosti na to se dá říci, že pro vinařství Marotti Campi reprezentuje každá lahev rodnou vlast a pro zbytek světa je symbolem jejich vášně a oddanosti.
Vinice
Pozemek čítá 120 hektarů, z nichž 52 tvoří vinice ležící na svazích na úrovni zhruba 180 metrů nad mořem. Podloží je smíšené, avšak jíly tu dominují. Vinice jsou rozděleny na tři hlavní části, které spolu sousedí, ale směřují na různé světové strany od jihu k severu i od východu na západ. Na vinohradech se objevují zpravidla tradiční odrůdy, to jest Lacrima a Verdicchio. Jejich stáří se pohybuje od 10 do 35 let. V roce 1999 jsme k těmto tradičním odrůdám přidali i malé množství dalších, těmi jsou Montepulciano, Petit Verdot a Cabernet Sauvignon. Všechny tyto, pro nás okrajové odrůdy, používáme při míchání našich červených IGT vín. Červená vína pěstujeme systémem pergola, zatímco bílé hrozny na opěrném systému guyot. Snažíme se naši činnost, vzhledem k životnímu prostředí omezit na minimum. Nepoužíváme vodu k zavlažování a omezujeme naše zásahy jen na nezbytně nutné a v omezeném množství. Tím jsme schopni zajistit potřebnou balanci mezi rostlinami révy a půdou.
Odrůda Lacrima
Lacrima je starobylá, středně aromatická odrůda. Pěstuje se pouze v jediné oblasti na světě a tou je okolí středověké vesničky Morro d'AIba. V legendě se praví, že v roce 1167 víno z této odrůdy ocenil i Federico Barbarossa, když zde pobýval při obléhání města Ancona. Vzhledem k okolnosti, že se tato odrůda vyvíjela pouze v jediné oblasti na světě, existovala tu vždy reálná možnost, že zmizí úplně. V roce 1985, kdy už zde zbývalo pouhých 7 hektarů, byl však zdejší oblasti udělen titul DOC a tak zůstala zachována. Jméno Lacrima, které v překladu znamená "slza", se odvozuje od křehké slupky, která má při dozrávání tendenci praskat a na povrchu tvořit malé, do fialova zbarvené slzičky. Odrůda Lacrima neprošla mnoha procesy šlechtění a tak zůstává pro vinaře opravdovou výzvou, ať už se jedná o procesy zrání na vinici či výrobu vína samotného. Vhodné podmínky místní půdy k pěstování révy společně se zkušenostmi těch, kteří obhospodařují a starají se o vinohrad každý den, nám dovoluje dovést proces dozrávání hroznů až k optimální hranici a přitom zachovat jejich čerstvost. Při procesu vinifikace používáme pouze naše vlastní hrozny a tím můžeme dostát kýžené kvality ve všech fázích tohoto procesu. Lacrima má neoddiskutovatelné aroma růží a fialek. Je to elegantně svěží červené víno s úžasnou a jedinečnou osobností.
Odrůda Verdicchio
Castelli di Jesi je řada 14 vesniček obehnaných hrady, spočívajících na stráních kopců, které obklopují údolí Jesi. Kromě Castelli di Jesi je zde mnoho středověkých a renesančních měst. Celá oblast patří k nejkrásnějším místům v Marche a leží v centru regionu Verdicchio dei Castelli si Jesi Classico DOC. Verdicchio je velmi starobylou a původní odrůdou. Je pýchou enologů v Marche a je obecně považována za jednu z nejdůležitějších odrůd v Itálii. Její mimořádná všestrannost dovoluje využití různými způsoby. Od výroby svěžích mladých vín, až po tělnaté rezervy, které mohou zrát roky a dosáhnout skvělé komplexity. Verdicchio se dokonce může hodit k výrobě šumivých anebo dezertních vín. Verdicchio není v podání mladých vín příliš aromatické. Jeho chuť je, podobně jako u ostatních vín vhodných k archivaci, spíše prostá avšak plná a tělnatá s mandlovým závěrem. Bouquet se s přibývajícím věkem rozvíjí a stává se více komplexním. Doprovázen je prvky akátového medu, šalvěje, citrusů a mnoha dalších, lišících se dle místa a pěstitele. Verdicchio je zkrátka víno, které vás nikdy nepřestane bavit.
Oblast Marche
Marche (vyslovuje se [ˈmarke]) je jeden z 20 regionů v Itálii. Název tohoto regionu se odvozuje od plurálu slova marca, což ve středověku označovalo tažení na Anconu a blízká města Camerino a Fermo. V angličtině se tento region také někdy nazývá The Marches.
Le Marche má rozlohu 9.694 km² a nachází se na úbočích svažujících se do Jaderského moře. Le Marche je ohraničeno na severu Emilia-Romagna. Na západě je ohraničuje Tuscany a Umbria, na jihu pak Lazio a Abruzzo a celé východní pobřeží je omýváno, již zmíněným Jaderským mořem. Většina území se dá charakterizovat jako hornatá. Hlavní část této pahorkatiny tvoří Apeninský pás zasahující sem podél vnitrozemské hranice a rozsáhlá vrchovina svažující se směrem k Jaderskému moři. Místní pohoří dosahuje nadmořské výšky maximálně 2400 m. Jedinou výjimkou je hora Monte Vettore se svými 2.476 m. Hory a pohoří pokrývají celé dvě třetiny území. Zbylou třetinu tvoří poměrně početná široká údolí krátkých řek s náplavovými oblastmi. Kromě toho se na paralelním řetězci hor vyskytují hluboké rokle, jimiž opět protékají řeky. Nejznámější z těchto řek jsou Furlo, Rossa a Frasassi.
Pobřeží se táhne nějakých 173 km a je poměrně rovinaté, až na oblast hor mezi oblastmi Gabicce a Pesaro na severu, a úbočí Monte Conero na východě, poblíž města Ancona.
Ve starověku bylo území Marche známo pod jménem Picenum. Pobřežní oblast byla v této době obývána tak zvanými Senoni a kmeny Galů. Po bitvě u Sentinu v roce 295 před Kristem připadlo toto území Římanům. Ti zde založili nové kolonie, jež spojovaly s Římem cesty Via Flaminia a Via Salaria. Ascoli bylo později také centrem odporu v období občanské války (91 – 88 před Kristem).
Po pádu západořímské říše vpadli do země Gótové. Po Gótských válkách byl region připojen k Byzantské říši jako tak zvaný Ravennský exarchát (Ancona, Fano, Pesaro, Rimini a Senigallia zformovaly tak zvaný Pentapolis). Po pádu exarchátu bylo toto území na krátko připojeno k Lombardii, avšak brzy, už ke konci 8. století, bylo dobyto králem Karlem Velikým. V období mezi 9. a 11. stoletím se konala tažení na Camerino, Fermo a Ancona a odtud pak pochází moderní pojmenování této oblasti Itálie.
Marche sice formálně patřilo Papeži, ale většina území zůstávala pod vlivem místních knížat, zatímco větší města se chovala suverénně. Ve 12. století odolala komuna Ancona, jak říšské moci Fredericka Barbarossy, tak připojení k Benátské republice a zůstala tak samostatnou přímořskou republikou. Pokus navrátit území pod částečný vliv Papeže, který vedl Gil de Albornoz ve 14. století, neměl dlouhého trvání.
V průběhu renesance svedly o toto území boje různé mocenské rody jako například Malatestové z Rimini, Pesarové, Fanové a Montefeltrové z Urbina. Poslední nezávislé uskupení Vévodství Urbínské bylo rozpuštěno v roce 1631. Od té doby už bylo Marche navždy těsně připojeno ke státům podléhajícím papežské moci, jedinou výjimkou bylo období Napoleonských válek. V letech 1797 – 98 nakrátko existovala Anconská republika. Dále pak bylo toto území v letech 1798 – 99 připojeno k Římské republice a v období 1808 – 1813 k Italské republice. Kromě toho bylo Marche ještě krátce okupováno v roce 1815 Joachimem Muratem. Po porážce Napoleona bylo Marche znovu připojeno k Papeži, a to až do 4. listopadu 1860. Po tomto dni se na základě referenda připojilo k jednotnému království – Itálii.
Po referendu konaném v roce 2006 se 7 samosprávních jednotek Montefeltro oddělilo od provincií Pesaro a Urbino, aby se následně 15. srpna 2009 připojily k provincii Rimini (Emilia-Romagna). Těmito samosprávami byly Casteldelci, Maiolo, Novafeltria, Pennabilli, San Leo, Sant'Agata Feltria a Talamello.